Noc, kdy se na Liberec valily tanky

První den okupace byl v Liberci po Praze nejtragičtější v celé republice. Po střelbě do davu a nárazu tanku do podloubí na náměstí u radnice zahynulo celkem devět lidí. Sovětské jednotky zde proti pobouřeným občanům zasáhly s jinde zcela nebývalou brutalitou!

Tu nezapomenutelnou noc z úterý 20. na středu 21. srpna 1968 prožíval vysoko nad Libercem na vrcholu Ještědu televizní technik Jiří Heřman: „Že se děje něco podivného, jsme se dozvěděli telefonicky od kolegů z Prahy kolem půlnoci. Asi za hodinu jsem vylezl na lanovku a viděl jsem prakticky až na Frýdlantsko a Hrádecko. Bylo to několik nekonečných řetězců světel reflektorů, které se na našem území spojovaly, slévaly a mířily k Liberci. Dovedl jsem si udělat představu, jaká síla se k nám valí – byl jsem dva roky po vojně. Dole v Liberci zatím ještě lidé pokojně spali. Pak začala přelétávat dopravní a bombardovací letadla přes ještědské sedlo hodně nízko, tak nízko, že později, už za světla, jsme mohli rozeznat i obličeje pilotů. Bylo mi všelijak, ale v podstatě jsem nechápal, o co jde.

Nejhorší bylo, když jsme zdola, z Liberce, zaslechli první kulometné dávky. To ve mně zatrnulo, protože jsme si uvědomili, že tam dole asi umírají lidé. Ten moment si pamatuji a budu pamatovat až do smrti. Došlo nám, že to není žádné cvičení, ale přepadení a obsazení republiky…“

Krvavé ráno

Zpočátku lidé z Liberce o okupaci nic nevěděli a příjezd prvních tanků a nákladních aut agresorů považovali za přesun nějakých vojenských útvarů v rámci jakéhosi vojenského cvičení. Brzy však ze svého omylu procitli!

První zprávy získali většinou z ranního vysílání Československého rozhlasu, který již vysílal i závěr z nočního zasedání Dubčekova předsednictva komunistické strany: vyzývalo všechny občany naší republiky, aby zachovali klid a nekladli postupujícím vojskům odpor. Proto ani naše armáda, Bezpečnost a Lidové milice nedostaly rozkaz k obraně země.

Do Liberce se zatím kolony sovětských barbarů valily Sokolskou ulicí a také přes Sokolovské náměstí a pokračovaly Moskevskou ulicí ke třídě Milady Horákové. Další jednotky postupovaly přes Šaldovo náměstí a kolem zámku. První sovětští vojáci do města dorazili v půl druhé ráno. Městem se již zatím rychlostí blesku šířila zpráva o okupaci a v ulicích se začaly shromažďovat stovky zdrcených, ponížených a pobouřených lidí. Další generace Čechů si začala prožívat svůj Mnichov a březen 1939. Jen armády se změnily. Německé vojáky nahradili „bratři Rusové“.

V ulicích začalo docházet k prvním incidentům s okupanty, kteří ani často nevěděli, kde jsou. Jejich politrukové jim zpravidla jen oznámili, že jdou bojovat proti „kontrarevoluci“ a osvobodit od ní bratry Čechy. Ti však zatím proti tomu protestovali, plakali, hrozili pěstmi, házeli kameny a prkna, které byly u radnice. Vzduchem létalo na hlavy okupantů ovoce…

Ti zareagovali nekompromisně! Po prvních incidentech a střelbě ve čtvrt na čtyři, s prvními raněnými, došlo asi patnáct minut po sedmé hodině v centru Liberce ke krvavé lázni. Jednotka okupantů zde asi po tři minuty ostřelovala divadlo, radnici, most a budovu Okresního národního výboru. Sovětský tank, který jel od pošty, vypálil kulometem salvu přímo do lidí!

Když dorazila první sanitka, přijížděly už další tanky, které zpočátku znemožňovaly zdravotníkům nakládat a odvážet četné raněné. Pomoci museli i dobrovolníci se svými osobními vozy. Střed Liberce zachvátila hrůza…

 

Vrazi bezbranných libereckých občanů patřili k 11. gardové vševojskové armádě. Tu tvořily tři divize Pobaltského vojenského okruhu z Kaliningradu. Sovětské jednotky k Liberci pronikly dvěma směry od Hrádku nad Nisou a z Polska přes Frýdlantský výběžek. V jejich čele postupovaly především útvary 18. gardové „Insterburské“ motostřelecké divize, vyznamenané Kremlem Řádem rudého praporu. Tento svazek, který by si po srpnu 1968 spíše zasloužil název „Liberečtí vrazi“, v Československu zůstal v rámci tzv. Střední skupiny vojsk. Naši zem opustil až v červnu 1991 a do té doby měl divizní velitelství v Mladé Boleslavi a posádky v Zákupech, Hvězdově, Mladé Boleslavi, Milovicích, Děčíně či Bohosudově, kde s nimi čeští komunisté mnoho let „utužovali družbu“ na mnoho způsobů.

 

V historii Liberce sovětští vojáci zanechali „na věčné časy“ především jména svých srpnových obětí:

BŘEZINA Vincenc, 1901

(zemřel na následky zranění 16. 9. 1968)

Liberec, Arbesova 9

ČÍŽEK Miroslav, 1945

Liberec, Tyršova 1495

DRAGOUN Zdeněk, 1949

Liberec, Studničná 15

FIALKA Josef, 1903

Liberec I, Sokolská 452/23

KOBR Bohumil, 1945

Liberec, Tyršova 1425

KULIŠ Jindřich, 1943

Liberec, 1. máje 1928

LIVEČKOVÁ Eva, 1937

Liberec, Zahradní 438/19

STARÝ Rudolf, 1906

Žermanice, okr. Liberec

VESELÝ Stanislav, 1924

Liberec I, Vítězná 5

 

21. srpna 2018 jsme si připomněli 50. výročí vstupu vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Tímto dnem začala více než dvě desítky let dlouhá okupace. Doba, která po krátkém období „Pražského jara“, několika měsíců naděje na svobodnější dny, znamenala počátek normalizačních procesů a totální pokroucení přirozených lidských vztahů, které se ani po více než 27 letech svobody plně nenarovnaly.

 

Jako připomínka událostí 21. srpna 1968, při kterých násilnou smrtí zahynulo jen v Liberci devět lidí, byla 21. srpna 2018 před radnicí v Liberci uspořádána vzpomínková akce s názvem „Jednadvacátého“.

 

Koncepce a realizace akce:

Akce byla rozdělena do tří částí.

1. V dopoledních hodinách proběhla oficiální část – položení věnců a zapálení svíček u pomníčku obětí vpádu okupačních vojsk do Liberce (u tankového pásu v patě liberecké radnice).

 

2. V odpoledních hodinách (začátek 13.00) probíhala na náměstí Dr. E. Beneše (před libereckou radnicí) vzpomínková akce.
3. a) Na náměstí byl umístěn tank (v blízkosti podloubí, kterým v roce 1968 projel).
4. b) Na náměstí byla otevřena výstava dobových fotografií umístěných na velkoformátových panelech.
5. c) V průběhu celého odpoledne byly na velkoplošné obrazovce promítány unikátní filmové záběry z okupace.
6. d) V průběhu odpoledne byly návštěvníkům akce rozdávány noviny (Vpřed) s popisem událostí roku 1968 (zdarma – náklad 15 000 ks).
7. e) Jako součást akce proběhla čestná salva za zabité občany Liberce.
8. f) V průběhu akce byla puštěna nahrávka sdělení Jana Třísky (účastníka událostí roku 1968 v Liberci).
9. g) Od 17.00 hodin proběhl koncert písní Karla Kryla v podání Petra Chalupy za doprovodu muzikantů Divadla F. X. Šaldy v Liberci s unikátním aranžmá pro sedmičlenné hudební těleso.

 

3. Do 30. 8. 2018 byla na náměstí Dr. E. Beneše ponechána výstava velkoplošných fotografií a středové kulisy včetně instalovaného okupačního tanku.

 

Akce je určena široké veřejnosti. Účast na náměstí dne 21. 8. odhadujeme na cca 8 000 lidí.

Vzhledem k tomu, že výstava velkoplošných fotografií byla umístěna v přímé pochozí zóně s denním pohybem více než 5 000 lidí, dá se předpokládat, že její návštěvnost po dobu trvání dosáhla k číslu 50 tisíc lidí.

vizualizace akce 1968-m